Himálajský yetti měl předky na Špicberkách, ukázala analýza DNA

17. října 2013  16:01

Britští vědci možná rozlouskli záhadu sněžného muže, který podle legendy žije pod vrcholky Himálaje. Analýza nalezených chlupů ukázala, že tajemný tvor je ve skutečnosti druh ledního medvěda. Informoval o tom zpravodajský server BBC.

Tajemný yetti je podle Sykese poddruh medvěda hnědého. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Testy DNA nalezených chlupů prováděl v uplynulých letech profesor genetiky z Oxfordské univerzity Bryan Sykes. Analyzoval vzorky dvou neidentifikovaných tvorů, jednoho z indického Ladákhu a druhého z Bhútánu, který leží o 1285 kilometrů dál na východ.

Vzorek z Ladákhu pochází z mumifikovaných ostatků tvora zastřeleného místním lovcem před 40 lety, druhý vzorek byl odebrán z chlupu, který před deseti lety našla expedicí filmařů v bambusovém pralese.

Profesor Sykes vzorky porovnal s databází genomů dalších živočichů. DNA himálajského tvora stoprocentně odpovídala vzorkům starým 40 až 120 tisíc let, které byly odebrány z čelisti ledního medvěda nalezené na Špicberkách. V té době se lední medvěd a medvěd hnědý od sebe začali oddělovat jako dva různé druhy.

Stopy ve sněhu

"Myslím si, že tento medvěd, kterého nikdo nespatřil živého, možná stále na těchto místech žije a může mít docela dost společného s ledním medvědem," řekl BBC Sykes. "Může to být nějaký druh křížence, a pokud se jeho chování odlišuje od chování normálních medvědů, o čemž mluví svědci, potom se mohl stát zdrojem záhad a legend," dodal.

Podle samotného Sykese jsou výsledky výzkumu nečekané a bude potřeba na výzkumu dál pracovat. Nelze ale podle něj tvrdit, že by se po Himálaji pohybovali dávní lední medvědi, spíš se prý může jednat o nějaký poddruh medvěda hnědého, který se vyvinul z předků dnešního ledního medvěda. "Nebo to může být výsledek poměrně nedávného křížení medvěda hnědého a potomka dávného ledního medvěda," domnívá se Sykes.

Na sněžného muže yettiho upozornila v roce 1951 britská expedice horolezce Erika Shiptona na Mount Everest. Od té doby přiživovalo teorii o záhadném tvoru mnoho dalších údajných očitých svědků stejně jako fotografie obřích stop ve sněhu.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/britsky-vedec-rozlouskl-zahadu-yettiho-f0l-/zahranicni.aspx?c=A131017_152943_zahranicni_nat

Záhada Loch Ness rozluštěna? Vědec našel nové indicie

Vytvořit co nejdokonalejší lochnesskou příšeru se již snažilo mnoho lidí. Autor: Facebook - Loch Ness Informationvětší obrázek »

Londýn - Uplynulo 80 let od chvíle, kdy hotelová manažerka Aldie Mackayová poprvé zahlédla "velrybě podobnou rybu" ve vodách skotského jezera Loch Ness. Nyní se doktor Charles Paxton z Univerzity St. Andrews probírá tisícovkou výpovědí očitých svědků, aby zjistil, co nám mohou sdělit.

Suše poznamenává, že mezi těmi, kdo údajně Lochnesku viděli, je několik majitelů hotelů. Byla a je tedy "Nessie" jen spiknutím pro posílení turistického ruchu? ptá se zpravodajský server BBC News.

Bylo 14. dubna 1933 a paní Mackayová, manažerka hotelu Drumnadrochit, jela s manželem v autě po silnici do Invernessu. Podívala se přes klidné vody jezera Loch Ness k zámku Aldourie. A pak ve vodě něco zahlédla. V jednom z vzácně poskytnutých rozhovorů o řadu let později to popsala námořnímu biologovi a zakladateli Projektu Loch Ness Adrianu Shineovi.

Zastav! To zvíře!

"Řekla, že to bylo černé, mokré a tekla z toho voda," uvedl Shine. "Plavalo to v kruhu dokola a dolů. Zakřičela na manžela: 'Zastav! To zvíře!'"

Zážitek paní Mackayové 2. května 1933 zveřejnil v listu Inverness Courier Alex Campbell, vodní správce jezera a novinář na částečný úvazek. Všeobecně je to považováno za první "moderní spatření" příšery v jezeře. "Ale skutečnost, že řekla 'to zvíře'... jako by věděla, že v jezeře je něco podivného," řekl Shine.

V této oblasti se tradoval příběh irského mnicha, který údajně v 7. století zahlédl "vodního netvora" v řece Ness. Ale až zpráva o zážitku paní Mackayové doslova otevřela stavidla. Policejní inspektoři, bankovní manažeři, studenti, městští úředníci, řidiči náklaďáků, duchovní, lesní dělníci, vodní správci nebo rybáři. Ti všichni tvrdili, že příšeru spatřili.

Jedno z mnoha "zaručených" videí s Lochneskou:

Lovci Nessie, turisté, zvědavci. Hoteliéři si mnuli ruce.

Oblast zaplavili turisté a "lovci Nessie", takže kolem jezera se začaly tvořit dopravní zácpy. Mezi těmi, kdo Lochnesku údajně zahlédli, bylo i několik slavných osobností, například spisovatelé Gavin Maxwell a Compton Mackenzie.

Doktor Paxton se zatím probral osmi sty z tisícovky zaznamenaných případů, kdy někdo Lochnesku spatřil. Podstatná část z nich, říká, pochází od majitelů kaváren a hotelů. Právě oni byli nepochybně těmi, kdo mohl z přiživování legendy něco získat. Podle Visit Scotland "lochnesková turistika" přináší ročně do oblasti zisk více než milionu liber.

Motivovalo tedy paní Mackayovou jen cynické pomyšlení na její bankovní účet? Biolog Shine věří, že ne.

Dej si k tomu víc vody

"Byla daleka nějaké sebepropagace. Byl to její manžel, kdo o tom řekl vodnímu správci, a i v novinové zprávě zůstala anonymní. Neřekla nic ze dvou důvodů. Jednak si myslela, že by ji lidé pomluvili, že si dělá reklamu. A pak taky proto, že v oblasti je zvykem lidem, kteří údajně něco v jezeře viděli, říkat: 'Dej si k tomu víc vody', čímž se naznačuje, že jsou opilí," dodal Shine.

Ovšem existuje spousta lidí, kteří si na Lochnesce postavili slušné živobytí - včetně samotného Shinea, který v současnosti vede v bývalém hotelu paní Mackayové Středisko a výstavu Loch Ness.

Video

Nové záběry Lochnesky jsou velmi přesvědčivé

"Nezastírám, že nejprve jsem sem přišel hledat slávu a bohatství, protože tady byla přírodní záhada a já ji chtěl rozluštit," říká. "Během let jsem začal být skeptičtější, ale kupodivu si vydělávám tím, že jsem dost skeptický badatel. Nicméně věřím, že valná většina očitých svědků byla upřímná... a nebyli opilí."

Lochneska se jen komerčně "těží"

Nicméně rozhlédneme-li se po internetu po stopě Lochnesky nyní, vědeckých či badatelských informací najdeme minimum. Zato komerčních otisků je nespočet. Resumé je jasné - zvěsti o příšeře v jezeře byly dávno vyvráceny, ale to její předpokládané iniciátory rozhodně netrápí. Pověst žije svým životem a stále je dost zájemců, kteří chtějí "to slavné" jezero vidět.

Údajné oficiální stránky "Nessie" (www.nessie.co.uk) hovoří za vše. V sekci "Nessie Links" nejsou odkazy na badatelské studie či odborná sympozia přírodovědců. Nabízejí trička a jiné suvenýry s Lochneskou, dále pak třeba stránky "Coffee Shop by Loch Ness", které slibují všem, "kdo pátrají po Lochnesce, nebo zkrátka projíždějí nádhernou skotskou vrchovinou, skvělé místo pro dobití baterek".  

Nepřekvapí ani  odkazy Dárkový e-shop Loch Ness, Dovolená ve Skotsku,  Projížďky lodí,  stránky "Craigdarroch House", což je hotel, jenž nabízí ubytování "s výhledem na Loch Ness (myšleno samozřejmě jezero). Hotel má prestižní webovou adresu www.hotel-loch-ness.co.uk a hned na hlavní stránce si kromě dispozic pokojů můžeme pročíst sekci "Lochneska a její tajemství".

Záhada světel Min Min: Co jsou zač australské "bludičky"?

Foto: Wikipedia

Z tajemných světel Min Min se stala turistická atrakce

Znáte kulové blesky? A co těmto bleskům podobná světla Min Min, s jejichž původem si lámou hlavu vědci z celého světa? Pojďme se společně vydat na australské pláně, po nichž se tyto "bludičky" s oblibou prohánějí.

Oči domorodého Australana se téměř zavírají únavou. Je již soumrak, když mladý pasák ovcí přichází zkontrolovat své stádo. Při pravidelné prohlídce se však stane něco nečekaného! Z noční temnoty k němu přiletí podivná svítící koule, která se pak pohybuje v jeho blízkosti. Poletuje ve vzduchu a nedá se odehnat. Až za několik minut záhadně mizí.

Svit z neznáma

Je předchozí příběh pouhou pohádkou? Ne tak docela, přestože jde o starou historku tradovanou mezi Aboriginci (domorodými Australany) ze severozápadního Queenslandu. V této oblasti se totiž často objevují záhadná světla, jejichž vznik a původ nikdo dosud uspokojivě nevysvětlil.

Jde o takzvaná Min Min light, objevující se dodnes východně od australského města Boulia a v okolí dalšího města protinožců - Brewarriny.  Tyto tajemné světelné útvary mají bílou, načervenalou nebo zelenou barvu, zdánlivě se vznášejí a pohybující nad zemským povrchem. O jaký úkaz se jedná?

Tajemná světla Marfa lights z Texasu mají dokonce dokonce své pozorovací stanoviště Foto: Wikipedia

Noční postrach řidičů

Na první pohled sice připomínají kulové blesky, ale ty to nejsou. Nejenom že Min Min zatím nikoho nespálila, ale také se nikdy neobjevila ve spojitosti s bouřkou. Navíc jsou podle očitých svědků vidět pouze v noci pouze na ohraničeném území. I jejich chování je zvláštní: Často působí jako hraví "pronásledovatelé" lidí nebo jedoucích automobilů jedoucích po noční silnici.

Jak však lze vysvětlit jejich vznik? Podle australského vědce Jacka Pettigrewa jde o optickou iluzi, podobnou fata morganě. Při ní se prý lámou světelné paprsky ve dvou různě teplých vrstvách vzduchu, což má za efekt iluzorní zobrazení předmětu za horizontem. Světla by tak podle experta mohla být odrazem vzdálených reflektorů pohybujících se dopravních prostředků.

Fata morgána nebo plazma?

Jenže tato teorie má závažný nedostatek. Podobný vizuální klam lze spatřit pouze z určitého pozorovacího úhlu, zatímco australské "bludičky" viděli svědci na mnoha místech současně. Také hypotézy o Min Min jako svítícím roji hmyzu nebo zapálených bahenních plynech se ukázaly jako nepříliš průkazné. Světla se totiž často pohybují mnohem rychleji, než by to dovedl jakýkoliv hmyz nebo plyn, nepálí, a občas dokonce změní svou barvu!

Dodnes tak zůstává záhadou, jakého jsou původu. Vedle divokých představ, že se jedná o přízraky mrtvých lidí, existují důmyslnější, ale přesto fantastické teorie. Podle jedné z nich jde o objekty z antihmoty (hmoty složené z antičástic), podle jiné o útvary z plazmy.

V okolí australského města Brewarrina se objevují záhadná Min Min Foto: Wikipedia

Mají vlastní inteligenci?

Může jít o zatím neznámý přírodní jev, neboť podivná létající světla se pravidelně objevují na mnoha dalších místech světa: v Norsku, Thajsku nebo v několika lokalitách USA. Podobné jevy byly pozorovány i v jižních Čechách. Jsou zaznamenány i případy, kdy se tato světla chovala, jako by měla vlastní inteligencí. V Austrálii bylo v minulém století několik z nich obklíčenou skupinou lidí, jenže Min Min mezi nimi náhle zmizela! Jak je to možné vysvětlit?

Podle jedné z odvážných hypotéz to může nasvědčovat tomu, že jde o jakousi neznámou formu přirozených objektů z plazmy. Snad dokonce s jakousi částečnou inteligencí. Zda jde o šílenost, nebo je původ Min Min mnohem méně šokující, se snaží zjistit desítky profesionálních i amatérských badatelů. Zatím bez většího úspěchu.

Když 4. prosince 1872 námořníci z Dei Gratia objevili mezi Azory a portugalským pobřežím dvoustěžník Mary Celeste, netušili, jaké problémy jim to přinese. Strašidelně prázdnou a zřejmě narychlo opuštěnou loď totiž unášel mořský proud.

Plavidlo Mary Celeste vyplulo z New Yorku do Janova 5. listopadu téhož roku, jenže podle nalezených zápisů v lodním deníku byla naposledy posádka přítomna na palubě v oblasti takzvaného Bermudského trojúhelníku (lokalita v Karibském moři, kde se často ztrácejí lodě a letadla). Pak kamsi zmizela...

Kam se všichni poděli?

Podle následného vyšetřování byla Celeste v době svého nalezení zcela nepoškozena. Nejenže byla zcela schopná plavby a funkční, ale v kajutách zůstaly osobní předměty posádky, včetně cenností. V podpalubí ležel nedotčený náklad v hodnotě tehdejších 30 tisíc dolarů, což představovalo ohromné jmění.

Vyšetřovatele z pojišťovny Lloyd překvapil dobrý stav plavidla i třeba lahvičkou s lékem, kterou její majitel zanechal v jedné z kajut otevřenou. Také další narychlo položené a poházené věci nasvědčovali tomu, že námořnici opustili Mary Celeste ve velkém spěchu.

Piráti! To nebyli...

První vyšetřovací hypotéza pracovala s předpokladem, že loď přepadli piráti, případně že její posádku zabili námořníci z Dei Gratie. Nedávala ale moc smysl. Na Mary Celeste totiž zůstal nejenom velmi cenný náklad - tedy pro piráty velmi vítaná kořist, ale nebyly na ní nalezeny ani žádné stopy po krvi, výstřelech nebo boji.

Jenže přepadení, vzpoura posádky nebo jiný násilný incident by se bez nich pravděpodobně neobešel. Jediné poškození dvoustěžníku bylo objeveno na jeho boku. Šlo o dlouhou rýhu neznámého původu.

Co se stalo a kam se poděla ztracená posádka nedokázali zjistit ani zkušení detektivové. Ti na počátku roku 1873 prohlásili před londýnským soudem, že nejsou hypotéz o jejich osudu.

Smetl je infrazvuk?

Teorie o otrávení posádky potravinami nebo zamořenou vodou byla ihned zavržena, neboť stejné zásoby jedli a pili bez úhony také objevitelé z Dei Gratie. Mohli být tedy námořníci zabiti neznámým otravným plynem, nebo se nakazit jakousi infekční nemocí a zemřít?

V tom případě je ale zvláštní, že na palubě nezůstala ani jedna jejich mrtvola. Že by všichni umírající naskákali nebo spadli do moře, je nepravděpodobné.

Podle některých spekulací mohl být příčinou katastrofy zvuk o nízkém kmitočtu (infrazvuk), který vznikl jako následek přírodních procesů. Infrazvuk může u člověka způsobit závažné zdravotní problémy, panický strach nebo dokonce šílenství. Že by pak všichni z Mary Celeste naskákali do moře?

Jiná, ještě fantastičtější teorie uvažuje o tom, že posádku vyděsilo něco opravdu nečekaného. Zda to mohlo být neznámé zvíře, nebo dokonce cosi z vesmíru nechme řešit autory sci-fi. Jisté je, že v takzvaném Bermudském trojúhelníku se podezřele často dějí divné věci.

Záhada Bermudského trojúhelníku

V březnu 1918 zmizela v Bermudském trojúhelníku loď Cyclops i s nákladem manganové rudy a 309 námořníky na palubě. Přestože byla vybavena výkonnou vysílačkou, případné volání o pomoc nikdo nezachytil. Navíc se ukázalo také, že se loď zřejmě nepotopila.

Podobně záhadně v této tajemné oblasti zmizela roku 1969 loď Marine Sulphur Queen i s celou posádkou 39 mužů. Nebyla první, ale ani druhá a určitě ne poslední. Skeptici namítají, že za množstvím neobjasněných zmizení stojí  velká intenzita dopravy v této lokalitě, nevyzpytatelné počasí, i technické problémy dopravních prostředků. Otázkou ale zůstává, jestli lze takhle vysvětlit úplně vše. Možná,